Re: Děti jako dříví v lese

O té knížce vím a mám ji výhledově v plánu na přečtení. Mám stejný názor. Nejlepší zábava pro dítě je ta, kterou objeví samo, případně s tlupou dalších dětí. Děti nepotřebují, abychom jim dělali program, potřebují podmínky k tomu, aby si ho mohly dělat samy - vhodné prostředí, kde je potřeba říkat "NE" minimální, a v něm pospolitost dětí nebo i starších lidí. A taky různé věci, které popouzejí fantazii - hromada štěrku a kusy neopracovaného dřeva jsou lepší než hotové plastové hračky (nedejbože dokonce na baterky nebo dálkové ovládání). Jenže kdo dneska takové prostředí k dispozici má...?

Plavání pro kojence a batolata, mateřská centra - to jsou takové náhražky, ale lepší než nic. Kolektiv děti potřebují, čím jsou starší, tím víc.

Myslím, že podílet se na skutečné práci je pro ně lákavější než hrát si s hračkami, ale zase když je to vždycky jen doma s mámou v kuchyni, omrzí je to. Ještě když jsem byla malá, jezdili jsme k babičce na venkov a tam se makalo odnevidim do nevidim, my děti jsme v rámci možností pomáhaly (hrabat nebo šlapat seno, vybírat brambory, stříhat ovce...). Přemýšlím, proč jsem asi jediná z té tlupy sestřenic, která si k manuální práci uchovala pozitivní vztah... možná je to tím, že někteří naši rodičové už viděli v práci námahu a nutné zlo, ne nějaké "hurá, co se nám dnes všechno povedlo!"

Co se týče mluvení, myslím, že nevěnující se rodič se pozná podle toho, že dítě mluví špatně, ne že nemluví vůbec. Ony prostě začínají s mluvením různě pozdě, některé v roce, některé o dva roky později.