Re: Dnešní dětství a naše dětství

Tak mi se naštěstí nikdy nestalo, že by mě někdo kopal ven se slovy, že mě do 5 nechce vidět. Ono to tak možná je spíš do dnes - to bude v rodičích - ne v době. Bydlím ve městě a tady je věčně od rána do večera kluk 5 let a nemá klíče, matka věčně v hospodě - takže on mnohdy sedí pod přístřeškem když prší a čeká na ni ... děs běs hrůza.

Jinak teda já měla dětství přesně jak ty píšeš - lítali jsem celé dny venku, lezli po stromech, běhali po lese ... na cestě před barákem jsem věčně hráli něco s balonem (bydlela jsem na vesnici).
Teď po cca 20 letech je to tak, že tam stále bydlí naši a brácha s děckama ...Když tam přijedu a jdu s malým na cestu před barák tak se věčně točím z prava do leva jeslti něco nejede - protože ač je to vesnice tak tou cestou projíždí lidi ze sousední vesnice klidně stovkou (ač mají hlavní cestu asi 150m dál, ale prostě jezdí touhle vesnickou a nepomáhají žádné domluvy ani zákazové značky) Do lesa už děcka běhat nechodí, protože to tam je prolezlé bezdomovci a les je tak hnusně neudržovaný že tam v podstatě není jediná hezky průchozí cestička. Všechno je jinak ... bohužel. Nicméně jsem i tak ráda, že máme stále kam jezdit (na ten barák od našich) a malý si aspoň běhá po zahradě - tam obere hrášek, tam se skloní pro jahodu ... z toho mám radost. Tady ve městě je to pořád "stejná nuda" prostě.