Re: Dnešní dětství a naše dětství

Mrakova - jsem z vesnice, v té samé vsi vyrůstají naše děti. No pravda je, že my jsme courali po celý vsi a ještě kus dál, o dětech vyžaduju přehled, pohyb pokud možno ve dvou, nebo v partě, pak nemám problém.

(Přehled řešíme mobilem, protože prostě bafnou kola, helmy a vypadnou)... a pak zavolají, že se jedou s kámošem koupat k němu a on bydlí na druhém konci - podotýkám velké vsi.

Chci vědět kde se pohybují.

Naštěstí neoblíbenější místa jsou poměrně blízko, tam mají s partou supertajem bunkr (tak tajem, že všichni rodiče o něm vědí), a pravidelně sedají na kola a postupně obrazí všechny rodiče s požadavky na svačinu, jablko, sušenky, pití.... čekám, kdy si přijdou pro cigáro )

Je jim 11 a takhle fungují tak od 7-mi let. Tím, že jsou dvojčata, jsem se nestresovala až tolik, neustále opakujeme nezbijte si kokosy na kolech, opatrně atd. Co dodnes nerada a co bez dozoru neprojde - mají nože, poměrně velké vystřelováky, když s námi jezdí na chalupu v podstatě nutnost. Zacházet s nimi umějí, ale ven s kámošema jim je dávám nerada. Manžel kroutí hlavou, ale tady nevyměkknu.

Stačí, že jim nechal přebrousit sekyrky.
Na straně jedné jsou to kluci a chtěla bych, aby z nich byli muži... a chlapi... na straně druhé mám strach, aby si na nůž někdo "nenaběhl"