Re: Mám depku z manžela a pomalu z celého světa

Beny, nejde o buzení, ale o nerozhodnost.

Nech ho bejt, zaspat, neoblíct se... a pak se podiv (v případě potřeby nacvič předem) "a ty nejseš schopnej se oblíct? Počkej, ty fakt nevíš, kde máš SVOJE věci? Nevíš, kde máme chleba k snídani a že máslo a sejr jsou v ledničce? Dyť to ví i náš tříletej Honzík!!!"

A průser za něj neřeš, i kdyby čert na koze jezdil.

Suzann, příště tchánům řekni, jestli se jako chtěj chlubit vlastní neschopností - něco ve smyslu, jestli jim máš fakt pochválit, že vychovali chlapa, kterej si neumí namazat chleba.

Já jsem takhle sprostá občas na příbuzenstvo, protože fakt není moje záležitost, že si někdo vybral domů za partnera člověka, s kterým nedokázal vyjít. Já jsem svý matce nenařizovala, ať si začíná s otcem, když se nesnesou. Já jsem svýmu otci nenařizovala, aby spal s matkou, když si myslí, že je nesnesitelná.

A s těma výletama s jedním dítětem a bez dětí - zkusila bych ho předběhnout nebo zavést pravidelné večerní porady, kdo kdy kam s kým, v případě potřeby zakončené výrokem "to ale znamená, že já zase budu s miminem celej den doma, to se mi nelíbí a chci to jinak + konstruktivní návrh".

Navrhuju maximální toleranci jen k věcem, na který dotyčnej fakt nemá buňky (jako nebudu chtít po nikom, kdo neumí slovo francouzsky a je na jazyky tupej, aby něco domlouval na dovolený ve Francii apod.).