Re: Tchýně / matka - Manipulátorka II + podpora táty

Honzo - mám podobné rodiče.
S tím věčným ustupováním mé matce je to naprosto přesné. Máma je taky v podstatě nemocná (což je do jisté míry pravda) a táta je obětavý, tváří se, že jí všechny ty řeči "žere" a někdy asi i ano, protože je dost tenká hranice mezi kecama a skutečností (záměrně nepíšu mezi lží a pravdou).

U nás je to navíc tak, že máma pomlouvá celoživotně svou matku, která nás prý jako děti odmítala hlídat (přitom si pamatuju, že jsme u ní byli imrvére) a sama se staví do pozice hlídací, milující babičky, která ovšem, když vidí vnoučata, po nichž stále tak touží, zjistí, že jí vlastně jen přidělávají práci a obtěžuje ji to.
Našeho ročního ještě nehlídala ani jednou, a to to máme k sobě kousek. Sestřiny děti (4 a 2 roky) odmítá hlídat přes noc a ve dne jen po chvilkách...

Neexistuje jí cokoli vyčíst - tu scénu si každý rád ušetří už proto, že je to zbytečné.

Na 2. stranu - musíme si uvědomit, že se vše generačně posunulo. V době, kdy my byli dětmi, našim prarodičům bylo třeba okolo 45-50let, zatímco my svým rodičům rodíme vnoučata v jejich 55-65letech, což je vlastně už věk, v jakém byli za našeho dětství naši praprarodiče.
A na ty, co se pamatuju, se braly ohledy v tom smyslu, že "už jsou staří, unavení, nepozorní, náladoví..." a děti jim budou svěřovány v omezené míře a tak, aby to vyhovovalo všem zúčastněným, především pak "staříkům"

Člověk to musí brát, jak to je.

Rozhodně se s rodiči nemíním rozcházet, ani nic řešit po zlém, čekat na omluvu třeba za to, že nechtěli slavit první narozeniny mého syna s tím, že to vlastně nepovažují za tak významnou událost (nikdo nechtěl párty s filharmonií a ohňostrojem, jen sfouknout svíčku a udělat fotky na památku...), prostě žijeme po svém a rodiče jsou zpestřením života, naší podporou a pomocí (když je opravdu třeba a nejde o děti, máma pomáhá, někdy i nevyžádaně ).
Táta žije velmi aktivně, sportuje, píše, novinaří...máma holt zůstane sedět v baráku a bude pomáhat cizím (je vynikající psycholog, ale kovářova kobyla chodí bosa...) a my si nějak poradíme