Re: Milé mladé maminky, dcery a snachy

Annaham, jistě jsou i takové dcery a snachy.

Za sebe mohu říci, že mi naprosto vyhovuje, když má generace prarodičů své vlastní zájmy a záliby a těší mne, že jsou aktivní a sami v tom nalézají potěšení.

Pokud jde o hlídání, to vždy potěší, jednak kvůli tomu, že můžeme s manželem na večer vyrazit sami, jednak proto, že děti si budují vztah k prarodičům. Já jsem žádné nepoznala a manžel ani já už rodiče nemáme, takže pro nás jsou babi a děda moji pěstouni. Moc si vážím našich hezkých vztahů a jak tu to tak čtu, tak vidím, že to zdaleka není standard ani u "pokrevních" dětí.

Ale u nás to funguje tak, že se slušně zeptáme, zda by babička tehdy a tehdy měla čas, a ona řekne, jestli má nebo ne. Hlídat dáváme většinou večer, aby babi neměla s dětmi tolik práce. Ale když jsem byla nemocná a nemohla jsem, tak ona i děda bez říkání vyzvedávali ze školy a školky, vodili na kroužky apod. Jak jsem se uzdravila, tak jsem to zase převzala zpět, beru to jako úžasnou pomoc v nouzi, ale v žádném případě to nechci zneužívat.

Vážím si toho, že k nim cítím úctu a i oni myslím mají pocit, že jsme "rovní". Když nemůžeme my nebo oni, tak si to v klidu řekneme, nikdo se neuráží.

Pokud jde o materiální pomoc, vím, že by v průšvihu na 105 procent pomohli, kdyby to jen trochu šlo, ale jinak bych to nevzala. Je mi trochu trapné i za finanční dárky k narozeninám apod., ale tam to zas beru tak, že to dát chtějí, ne že my to vyžadujeme, že jim to udělá radost a snažím se to kompenzovat zase jinde. O darech to fakt není.

Myslím, že většina těch, co tu sem píše, má problém právě s nemožností normální dospělé dohody, nikdo sem nepsal o tom, že mu vadí, když babička nevisí na hřebíčku a nenakluše hned hlídat, a s citovým vydíráním, se kterým mají problém právě proto, že své rodiče mají rádi a jejich názory jim nejsou lhostejné.