Nic si z toho nedělej, holt asi nebyli dost unavení na to, aby spali jako dřeva... To co popisuješ jako "celonoční řev" mi nepřijde nijak dramatické.
Já měla Kubíka taky plakacího (tedy spíš řvacího) + k tomu ještě navíc nerudného manžela...
Poprvé jsme "mezi lidi" vyrazili přesně když mu byl rok (tedy synkovi) - a to na prodloužený víkend na Šumavu. V té době měl trochu rýmu (bez teplot) - tak aby se z toho na čistém vzduchu dostal. No jednu noc měl takovou horší, asi 4x plakal, protože měl ucpaný nos. Na můj vkus to nebylo nijak dramatické, myslím, že jsem ho vždy do max. 5-ti minut dokázala zpacifikovat kojením, ovšem i přes to na mne můj vlastní manžel polohlasem řval (dá-li se to tak napsat), ať ho okamžitě utiším, že budíme všechny ostatní atd atd...Co jsem asi dělala, že...
A to malý spal s námi na manželské posteli....ani nemusím zmiňovat, že manžel sám žádnou aktivitu k jeho utišení nevyvinul...
Já z toho celá jurodivá - řvali vlastně oba - mu dost nevybíravě kontrovala, že dělám co můžu... a co si jako představuje, že mám udělat - zda-li ho mám vyhodit z okna nebo co... na to zmlknul, ale nasraný byl děsně..
Ráno jsem se celkem hrozila, jestli někdo nebude něco říkat, ale nikdo nic ani nenaznačil....
Tolik asi k nerudným lidem - buď ráda, že máš podporu ve svém manželovi - věř, že tohle je daleko horší varianta..
My už spolu na dovolenou (tedy já, syn a manžel) nejezdíme - Manžel prostě není schopen pochopit, že dovolená s dítětem je neprosto jiná, než když jsou na ní dospělí bez dětí...