anežka

Tak u nás od přibližně stejného věku dcerky bydlí kamarádka Anežka. Chodí všude s námi, má taky bratříčka Tomáška, její maminka se jmenuje stejně jako já - někdy je Barunky dvojče, jindy je o hodně mladší a ona ji všechno učí atd. Je teda fakt, že cca ve 4,5 letech někdy už začala říkat, že Anežka je přeci jen jako, že je neviditelná a není skutečná atd., ale v těch třech letech pro ni naprosto skutečná byla.

Je to běžný a ve vývojové psychologii popsaný stupeň vývoje dětšké psychiky. Mně to přijde nádherný - taky začala těsně než se nám narodilo mimi, "Anežky maminka taky byla těhotná", a pak vlastně často ventilovala všechny svoje dětský problémky s novým členem rodiny, se školkou atd. přes tohle spojení s Anežkou. Mně se to moc líbí a klidně si s ní o tom povídám, jako by to byla pravda. Vůbec to nekoliduje s realitou, jako třeba virtuální světy v počítačových hrách, je to podle mě naprosto funkční a svým způsobem milosrdný způsob přípravy na skutečný život.

Chápu ale na druhou stranu, že když se s tím rodiče ještě nesetkali, můžou hodně znejistět. Setkala jsem se třeba ve školce, že maminka Barunčiny kamarádky říkala, že jí její holčička začala lhát! A myslela tohle, jako že holčička říká, že měli jahodový knedlíky, když byl k obědu řízek atd. Knedlíky by si samozřejmě přála a řízek jí nechutná, žejo. Klasický dětský únik do "lepší reality". Tak jsem jí říkala, že to máme doma taky, ať se neděsí a hlavně ji za to dokonce ještě netrestá!