Taky to tak máme. Teď je malé 4a půl roku. Tyhle fantazie má asi od dvou let. nejdřív to byla "Šunka a ňunka" - to byla jedna osoba

. Všecko konzultovala se Šunkou a ňunkou. Když jste se zeptali co to je zač, tak to je kamarádka, že bydlí daleko za horama.

Později se to změnilo v to, že bydlí v paneláku ve městě, že tam jezdí výtah. Asi si to přeje (bydlí na vesnici).
Pak to byly i další kamarádky - Tuča, Dača, Ganga, atd.

ale chápu tě, že tě to znejisťuje. taky jsem to říkala i doktorce dětské..

a chci říct, že to není to samé, jako že si dítě hraje na to že je letuška, paní doktorka nebo tak.
tohle je jiné. to co popisujete vy, jako že děti říkají jednou to a podruhé to - jako že jednou je paní prodavačka, atdd. to není to samé
přirovnala bych to k tomu, jak tu někdo psal, že měli asi rok v pokojíčku ustájené stádo koní..

a taky mě to někdy vytočí, jak prostě Šuna (teď je denně nějaká zmínka o Šuně)- už to není Šunka a ňunka...
že když něco udělá. tak že jí to poradila Šuna.
Šuna má lepší bazén. Jé, ta paní vypadá jako maminka od Šuny
Šuna říkala....
nebo že to neudělala ona, aleŠuna.. to už obvykle mě vytočí, at si nevymýšlí, že Šuna neexistuje.. protože mě vytáčí, když na někoho svaluje vinu
nebo popisuje něco sáhodlouze, všichni se jí ptají, o kom mluví, a jak to dokončí, tak řekne, "jéžiš, přece o Šuně"

naše celá rozvětvená rodina už Šunu zná

ted třeba na koupališti... popisovala tetě (mojí ségře), že tam byla taková paní, měla takové nehty, a šla takhle a vypadala tak a tak. a ségra furt "kdo?" a ona říká "Šuna přece!" no tak ségra říká "no že mě to hned nenapadlo

, že mluvíš o šuně, ona je to někdy totiž její kamarádka, někdy mladší, někdy už velká, jindy s ní chodí do školky" podle nálady
věřím, že tě to někdy vytáčí.
taky někdy nevím, jestli to nezarazit. protože si říkám, že to jsou úplné fantasmagorie.
protože žádné děti od mých kamarádek takové věrohodné fantasmagorie neměly
jj, to vymýšlení, ohledně jídla, jako že nic neměla, že byla hlady, to taky znám
