Re: Péče o ženu po UPT ve vyšším stupni?

Já můžu říct, abych nekřivdila, že péče v průběhu byla pefektní, tedy z technického hlediska ze strany PA a především manžela, naštěstí ho nechali u mně, anesteziolog docházel podle potřeby.
Bohužel "po" už to přestalo všechny zajímat. Odešla jsem na revers.
Mně by patrně stačilo, kdyby mě připravili na to, co mě čeká. Teprve po roce, kdy podle "platných pravidel", mělo všechno odeznít a psychika se zhoršila, jsem začala hledat informace, to mi trvalo další rok, než jsem pochopila všechny souvislosti a téměř další rok, než se mi podařilo to úplně zvládnout. Čili tři roky.
Podotýkám, že mě už nečekalo žádné "příště", nevím, jaký je průběh tam, kde je alespoň další možnost "nápravy", snad je to lepší a další dítě může situaci zlepšit, tuhle oporu jsem něměla.
Tohle by mělo být se ženou probráno ještě před samotným zákrokem, vpodstatě ruku v ruce s informacemi od genetika a měly by být alespoň nastíněny další možnosti.
Nevím, jestli zdravotníci ve své "dobré víře" jsou přesvědčeni, že činí dobře a ty se s tím vypořádej, jak umíš, nebo jim jde o to, aby se "nesprávným rozhodnutím" nepokazily naše skvělé statistiky, mám pocit, že od obojího trochu.
Nemůžu posoudit, jaký je tlak u postižení, slučitelných se životem, tohle jsem řešit nemusela a tam bych se rozhodovala za seb i za dítě, tady žádné rozhodnutí o výsledku nebylo, jen o čase.