Manželovi se nelíbí, že potřebuju být občas sama

Jsem naštvaná na svého muže.
Máme dvě děti (2 a 1 rok), manžel cca od jara nové zaměstnání, časově náročné. Víkendy ctí, státní svátky ne, dovolená byla letos jen týden + prodloužený víkend, tím to hasne.

Na oba z nás se toho poslední dobou navalilo nějak moc, konflikty mezi námi, nemoc v rodině + synova noční nespavost ze mě slušně rychle vyrobila unavenou protivu. Jsem s dětmi prostě pořád a s domácností mi nikdo nepomůže.

Ještě nedávno to bylo tak, že jsem takové ty domácí práce a resty dělala večer, když přišel muž domů (půl šestá, šestá) a ohlídal děti. Teď to dělám, když děti konečně usnou s vyhlídkou, že se v noci stejně nevyspím, protože syna trápí zuby a kdovíco ještě.

Víkendy jsme trávili vždy společně, ovšem takové to vypravování, chystání svačin, balení atp. bylo vždy na mě. Tehdy se to ještě dalo. Ale manžel na tom trvá dál, děti miluje a strašně mu vadí, když chci být někdy sama. Navrhla jsem, že se potřebuju fakt aspoň někdy vyspat a trochu zregenerovat a bohužel i vklidu vyžehlit ty hory, což se s dvěma bdícími batolaty fakt nedá.

Takže jsem ho poprosila, jestli by si cca jednou za měsíc nevzal děti k rodičům přes noc o víkendu (společně tam jezdíme, zázemí tam je, prarodiče nás mají rádi). Ale ouha! něco se porouchalo, manžel se brání a samozřejmě jsme se zas pohádali o tom, kdo je sakra unavenější bla bla... Nechápe mou potřebu být aspoň pár hodin měsíčně osamotě.

Jakkoliv byli a doufám ještě budou naše vztahy fajn, vytáhl docela ošklivé argumenty a popíchl mou vztahovačnost náznakem, že nejsem zas tak dobrá matka. Jak ho mám v klidu přesvědčit? Já ho tímto nechci trestat, proboha. Jen mě došlo, že absolutně nechápe, jak vyčerpávající život teď vedu a nad vodou mě drží jen ta láska (k dětem jo...).

Myslíte, že je čas na revoluci?