jj, chápeš to zcela správně

Vysvětli mu to ještě jednou, že s těma dětma čas letí jak šílený, "odkládat" něco rok je hrozně dlouhá doba, v porovnání k tomu že zbláznit se můžeš klidně za pár týdnů a léčba je pak celoživotní. Je to hloupé, ale odpočinout si potřebuješ TEĎ, ne až za rok.
Navíc co si s nima neužije teď to už nechytí, za 3-4 roky je budou zajímat kamarádi a s rodičema to půjde pomalu ale jistě k ledu.
Hlavně mluv o tom, jak mu věříš že je taky vyšťavenej, u nás doma je to podobný, nějak se nestává to že jeden má sílu a vezme to za toho druhýho, buď fungujeme oba, nebo jsme oba na padnutí, smůla, musíme to vydržet. Jednou jsem byla šíleně protivná v neděli po ránu, poněvadž drahý byl v sobotu večer pařit, a nechtěl vstávat, tak jsem vyprudila že teda s dětma vstávám každé ráno, i v sobotu, tak aspoň v neděli by mě mohl nechat dospat. No byl uraženej, jestli prej jako na spaní máme pořadník, tak jsem řekla že to je geniální nápad, já si zabírám neděle a jemu věnuju soboty - každý z nás se jedno dopoledne vyspí. Koukal jako kdybych spadla z višně, ale nakonec na to kejvnul a opravdu mi to pomohlo překonat ty prokojené noci.
Jinak navrhuju probrat to zrovna s babičkou, jestli by si je tam na ten víkend nevzala (děti + manžela), u nás je to taky spíš tchýně kdo navrhuje ať si odpočinu (tuhle mi říkala abych nečekala do 50ti jako ona než pojedu poprvé do lázní, že je to super

). Je fakt, že teď jsme byli na zkrácené dovolené čtvrtek-neděle, a když jsme v neděli večer přijeli, bylo na ní vidět že je z našich zlatíček už docela vyřízená (a to se docela snažila aby to nebylo vidět). No ale jednou za čas (měsíc) by babička mohla.... nebo aspoň párkrát.... když jí to řekneš v klidu, z ženského hlediska.