Re: Manžel nekomunikuje

Potvrzuji na 100%, že kdo nezažil, neumí si představit.

Balbíno, jsem ráda, že to píšeš, taky jsem to považovala za psychické týrání, o to horší, že je to velmi dobře skryté. Nemáš jak se bránit, na co reagovat. Ve mě jeho mlčení a nekomunikace totálně zabily lásku k němu už hodně dávno. Snažila jsem se vydržet do dospělosti dětí, ale nešlo to. Poslední dva roky nemluvil vůbec. To už jsem se ani nesnažila to řešit, jen jsem chtěla pryč od něj.

Domluvy a promluvy nezabíraly, vlastně nezabíralo nic. Jen když měl sex, tak den dva byl schopen komunikace, jinak ne. Pokud je to v povaze, člověk může být svatý a neudělá s tím nic. Jedině se s tím smířit, což u mě, která jsem potřebovala souznění a cítit sounáležitost s partnerem, nebylo možné. Žila jsem spoustu let vedle muže, ale na všechno sama.

Gabko znám i to, jak manžel odcházel pryč beze slova. I to, jak to obracel proti mě, co mi pořád vadí, necítil pocit viny (dodnes), všichni okolo jsou blbci. Znám i ten pocit otrávenosti, když přišel z práce a jen byl doma. Otráveností to začínalo, pak jsem se dopracovala ke slušným depresím a později k averzi na jeho přítomnost. Ke staženému žaludku a vnitřnímu třesu z toho hrobového ticha. A reakce mého nejbližšího okolí byly většinou Proč ti to vadí? Tak si toho nevšímej. NEDALO se tak žít. A ten tlak, jaký je jinak dokonalý manžel, co všechno udělá, byl nesnesitelný.
Pokud ho máš ráda, jedině to vzít jako fakt, že je takový. Ale za mě, pokud se střetnou dva s odlišným temperamentem a očekáváním, to dobrotu nedělá. Ve finále byl pro mě nejhorší pocit z toho, jaký vzor citového chladu předáváme dětem.