Re: Manžel nekomunikuje

V lecčems souhlasím s Vandou a Kapučínkou. Mám doma to samé... Mluvíme občas o počasí nebo o penězích, to je tak asi vše. Nemá potřebu mi říct, že někam jde, kdy přijde, kolik bere peněz apod, ani dobrou noc. Když projevím svůj názor, tak se urazí. Přání a pocity? O tom se nesmí mluvit. 7 let jsem brečela, dalších 7 let smířená vedle něj přežívám. Psycholožka řekla, že zamrznul na úrovni 17 tiletého puberťáka. Jak není po jeho, je zle..a zalézá do jeskyně. Někdy myslím, že je tam pořád a občas se vyleze najíst.
Můj známý (psychiatr) říká, že manžel má poruchu osobnosti. Já nevím. Vzhledem k tomu, že u syna před půl rokem diagnostikovali Aspergerův syndrom, načetla jsem 20 knih o autismu a myslím si, že i můj manžel má Aspergerův syndrom. Celých 15 let jsem doufala, že bude líp, že se naučí komunikovat, mluvit a že jednou nadejde chvíle, kdy se o něj budu moci opřít. S vidinou autismu v rodině pohasla má naděje. Nebude líp. Podle mě se to nikdy nenaučí. Nemá to v sobě. A co ted? 2 psycholožky radily utéct... A Dr. na genetice zůstat. Co je správné? Podle mě zachovat svým 3 dětem úplnou rodinu, pevně doufám, že jsou štastné a spokojené. Ale občas mě děsí, že si do života odnesou vzor "chladného" manželství bez citů...