Re: Divoké děti - odrážedla a jiné sebevražedné pomůcky

tak já zvládnu vzít oba, protože holce už je šest.
Klukovi jsou dva. Na jaře když jel na motorce, odmítal jen po chodníku, furt vjížděl na silnici, pak odmítal jet domu, do kopce jsem tahala jeho i motorku, bylo to o nervy. To samé dělal, když se šlo pěšky. Takže jsem ho brala jen na kočár, motorku s sebou a vypouštěla jsem ho na motorce na hřišti (máme takové velké s cestičkami). Pěšky jsme občas šli. NO a za měsíc, dva najednou začal chodit i a pak i jezdit po chodníku a šlo to S tím zastavováním je to horší.
Když byla jeho sestra malá, tak tu jsem nedonutila zastavit. Prostě neposlechla. Nic nepomohlo. Pak byla zima, po zimě začala jezdit na kole a zastavovala. U obou dětí to vyřešil čas. A já jsem se buď krizovým situacím vyhýbala (nemohla jsem vzít dceru po městě na motorce, jen někam, kde moc nejezdily auta) nebo s nimi byla dopředu smířená (že budu celou dobu běžet při ní)