tak odmalička kluky taky učím, jak se mají k ostatním chovat. Že si hračky mají půjčovat apod. a říkám jim to pořád dokola (teď už teda ani moc nemusím). Ale bitky někdy jsou a asi i budou a to pak řeším dle situace. Ve školce se oba chovají slušně, výchovné problémy s nimi nebyly, spíš je chválí. Tak mám někdy pocit, že mluví o jiných dětech

Ale zas myslím, že chlapeček zakladatelky není první ani poslední, který paní učitelce prošel pod rukama, a že by asi i ze své pozice měla vědět, co s ním, nebo alespoň to zkusit.
Zarazilo mne, že hned doporučuje psychologa, po tak krátké době si myslím, že je to unáhlené.
Ale také samozřejmě chápu, že je těžké pro jednu učitelku ukočírovat 27 dětí a že v takové bandě není možný individuální přístup. Osobně bych tuto práci dělat nemohla a fakt obdivuji každého, kdo se na to dá.
U nás jsou v hlavním čase na toto množství dětí učitelky 2. A samozřejmě, že
U staršího syna byl loni chlapeček, který ostatní děti taky bil, bral jim věci. Učitelky to řešily s ním hned, pokud udělal něco na procházce, strčil do jiného, tak pak musel jít s učitelkou za ruku. Pokud ve třídě tak ho posadili stranou dětí. Rodičům pak sdělily, co bylo, jak to případně s klukem řešily. Snažily se o dialog a najít nějakou cestu, teď už se srovnal a problémy nejsou.
Neustále dětem opakují, jak se k sobě chovat, že si hračky mají půjčovat, že u stolu se sedí, že si o věci musí poprosit, musí poděkovat, že se má zdravit. A taky že pokud se setkají s nějakým agresorem, tak je učí se bránit. No prostě ten základ, o který se snažím i já doma.