Pracuji jako učitelka v mateřské škole, mám nyní 26 "divokých" (nikdo z učitelek je nechtěl) předškoláků a zvládnout trošku slušně tuto třídu je opravdu makačka. Nicméně mě opravdu udivila reakce učitelky na synovo chování po pouhém týdnu docházky do školky. V naší MŠ máme zásadu, že rodičům se prostě "nežaluje", problémy které vzniknou ve třídě se tam i řeší, musela bych se stydět, doporučovat hned rodičům psychologa a pár na zadek. Samozřejmě, pokud se rodiče ptají, říkáme popravdě, co se stalo, ale nechceme po nich, aby řešili doma to, co před X hodinami proběhlo ve třídě. Děti v tomto věku neovládají své emoce a reakce tak jako dospělí, a pobyt v kolektivu dětí je něco docela jiného než být s rodiči (a třeba sourozencem). To je právě úkol školky, naučit děti pravidlům soužití, je to ale každodenní docela těžká práce, ale jde to a od toho tam učitelka je. Pokud je tam vpodstatě sama celý den, je to špatně, je jasné, že toho má po krk, ale to je věc ředitelky, nemůže ukrajovat z času, po který by měla být u dětí. Kolikrát se mi stalo, že zatímco jsem řešila konflikt na jedné straně třídy, vznikl jiný jinde a než jsem doběhla, byl i monokl, kousanec... nic příjemného, předávat pak dítě rodičům, na dvou místech opravdu být nelze, ale stále jsme s dětmi nějak pracovali, trénovali, jak se zachovat, když někdo něco chce, když někdo dělá, co se mi nelíbí - pořád dokola až do zblbnutí (... nás učitelek

), jde to pomalu, ale má to výsledky.
Shrnuto - řekla bych, že po týdnu ve školce to není neobvyklá reakce, každé dítě reaguje po svém. Nejhorší je dělat z toho veleproblém, ale je třeba citlivě zjistit příčinu této reakce a prostě na tom pracovat... A kdyby to nešlo, tak bych kontaktovala klidně i psychologa, člověk někdy pro oči nevidí a trénovaný profesionál v tom může dost pomoct - vlastní zkušenost.