Re: Rozvedená máma s puberťáky

Ahoj Sašo, je zajímavé číst v průběhu let porozvodový vývoj u vás.
Ale .. kde je to ideální, že..

K otázce - osobně jsem se s tím nesetkala. Syn spíš byl ten druhý extrém, který se mohl kvůli tatínkovi přetrhnout, když už se ozval. Po rozvodu byly kontakty každodenní, časem řídly a řídly.
Posunula jsem hranice své tolerance, aby spolu mohli být co nejvíc. Např. - pokud se táta ozval na poslení chvíli, přizpůsobila jsem tomu náš program. Raději jsem upozadila své "pohodlí", jen aby mohl mít syn kontakt s tátou, i když někdy..
Jednou jem vedla s ex rozhovor, že by s ním byl jistě syn rád časteji; na krátko to zafungovalo.

Asi před dvěma lety začalo to, že téměř neexistovalo jejich společné trávení času bez exovy přítelkyně. Syn to nesnášel dobře, hodně omezil s tátou kontakt. Ale nebojkotoval ho úplně.
Teď je syn už dospělý, tátu i leckdy odmítne s tím, že má svůj vlastní program. Já nemám důvod či potřebu to řešit.

Jinak naprosto chápu tvou bezmocnost s výchovnými a školními problémy, i s chutí se s někým podělit o radost z úspěchu dítěte...
Ad jedna z předchozích rad - i když najdeš fain chlapa (a že já ho mám), nikdo to nebude s tebou prožívat tak, jako jejich táta (kdyby měl zájem).
Zvlášť pokud má svoje děti..