Re: Jak moc vám chybí rodina?

Paradoxní je, že člověk se může cítit izolovaný a osamělý i ve vlastním rodném městě. Sice tady rodinu mám a velkou a tu a tam si najdu chvilku a navštívím je, jenže nikdo z mé rodiny nepřijal mého manžela, takže je to dost těžké: nejde mně se otvírat lidem, kteří nedokáží mít rádi mého muže. A co mi opravdu chybí, jsou přátelé. Sice jsem v tomto městě vyrostla, ale během studií v Brně jsem si našla nové přátele. Pak jsem se vrátila do svého rodného města a po přátelích se mi moc stýskalo. Nejprve jsem je jezdila hodně navštěvovat, ale teď s miminkem daleké cesty nehrozí. A já bych potřebovala si občas pokecat u kafe s kámoškou. Mí přátelé z rodného města se totiž postupně jeden po druhém odstěhovali. Snažím se najít si nové přátele, ale je to těžké. Dospělí lidé většinou mají dost přátel a nepotřebují další, aspoň takový mám z toho dojem. Teď se strašně moc těším na příští víkend, kdy k nám mají přijet jedni manželé. A doufám, že svůj povídací deficit naplním...