Re: Jak jste reagujete ve vážných situacích?

Já teda u svých dětí reaguju taky chladně. Ale v první chvíli se hrozně bojím dítě otočit a prohlídnout si úraz - co tam uvidím. Pak už je to ok, nezmatkuju a jednám. U těžších úrazů cizích lidí - jednou jsem viděla jak auto smetlo ženu s dítětem- reaguju podobně: v prvním okamžiku jakýsi strach zjistit co jim je a vidět krev. Upřímně jsem ráda když se jich přede mnou ujmou lidé co jsou blíž než já. Ale kdybych tam byla sama, myslím si že bych se přesvědčila jednat racionálně jako obvykle a pomohla bych téměř bez váhání. Blbá je u mě jen ta první reakce- prvních pár vteřin. Pokud se jedná o nevolnost, pád, omdlení atd...to mi nedělá problém a pomůžu hned.