Re: poprve sama s detmi za volantem

tak gratulace Poprvé je to nejhorší
Já takhle začínala jezdit s dcerou za zády, do té doby jsem byla velmi sváteční řidič, co občas vozil domů manžela z akce, kde se pilo... Poprvé nervy a smrt v očích, ale po chvilce jsem se uklidnila, jela pomalu, když udělám nějakou blbost nenechám se vyvést z klidu (např. mi to chcípne v křižovatce, všichni se kolem mě motají, případně troubí,..), usmívám se a říkam si "nojo, to je jasný, že se mi to musí někdy stát"... Dítěti připravuju dozadu buď jídlo, nebo baťužek s hračkama - zabírá oboje Když na mě mluví, odpovídám automaticky "promin nemůžu mluvit musím se soustředit abysme se nenabourali" načež dcera rozebírá několik minut monologem co by se stalo kdybysme bourali (rozbite auto, doprava busem, nové auto,..) to už nevnímám a řídím A hlavně - cvičení dělá mistra. dneska jsem absolvovala 2x cestu pres celou Prahu, vcetne parkování v garázi a na placeném parkingu, motání v neznámých uličkách apod. Před rokem bych si to neuměla ani představit (nebo jen jako noční můru )