Proč a komu pomáhat?

Řeší se tady problém nějaké paní, čísi známé nebo snad kamarádky, která se ocitla v nezáviděníhodné finanční i životní situaci. Sice mě to nijak nedojímá, myslím si, že si měla líp vybírat partnera, ale budíž. Jenže tady vzniká jakýsi tlak, že by se té paní mělo pomoct. Paní, o které ani nevíme, jestli vůbec existuje. Posílat peníze na účty příbuzných kohosi, koho taky neznáme. Možná jste poslaly, ale za sebe musím říct, že kdybych to nakrásně udělala, připadala bych si jako blbec. Protože není ani nejmenší záruka, že se peníze dostanou potřebným, jestli ovšem ti potřební vůbec existují.
Když si uvědomím, kolik takových lidí v blbé situaci žije třeba jen v našem městě. Na světě jich budou možná miliardy. A co s tím? Rozdat se jako Matka Tereza? Vždyť to ani nejde. Přispívám na Bílou pastelku, sbírku proti rakovině, občas na další jednotlivé projekty. Ale jinak čistě sobecky investuji své prostředky do své rodiny. Přiznávám se, že jsem ani neadoptovala žádné dítě v cizině, akorát skrze děti jsme přispívali na indického chlapce, kterého adoptovala škola. Možná jsem sobec, ale nějaká paní, čísi známá nebo snad kamarádka, která se ocitla v nezáviděníhodné finanční i životní situaci, mi může být ukradená.