Jak se díváte na muslimský svět a jaké o něm máte představy?

Ahoj,
jsem v Arabii jiz 4 rokem a musim se usmivat nad tim, jake jsem mela predstavy nez jsem sem odjizdela.Touzila jsem po zmene a poznat neco noveho,nove prostredi a lidi.Znami reagovali ruzne.....ty jsi se zblaznila, ja bych te nepustila......az po muze to byt zajimave.Vsichni me strasili, jak me tu zavrou, vymeni za velbloudy apod.Jela jsem sem pracovat jako zdravotni sestra a rikala jsem si, v Cechach to zvladam, nic me prekvapit nemuzeNo zacatek velmi tezky, jsem byla jedina bila sestra na oddeleni, jinak same Filipinky.Mne trvalo rok nez me prijaly mezi sebe.Arabky vetsinou nepracuji nebo delaji administrativu, tu a tam se sestricka vyskytne...ale zadne noce, zadne vikendy a ovsem petkrat denne modleni.Doktori arabove,skorem vsichni.Pacientky arabky bych delila na ty, ktere to mely jako zpestreni...nebyly zavrene doma a nalezite si to uzivaly....zvonily skorem neustale a naopak na ty, kterym vetsinou opravdu nebylo do zpevu, ale nechtely obtezovat,coz je opacny extrem.U nas zena do nemocnice prijde a ma vsechna zakladni vysetreni krve, popr. internu, RTG,Ekg.Tam pacientka prijde a pozor vetsinou nemocna jeste s necim jinym nez gynekologickyma obtizema.Napr. prijde na operaci a ma diabetes.....glykemie normalne kolem 6mmol/l a ona ma napr.20 a ten vecer se to zacne resit.Nebo ma epilepsii a zjisti se, ze nebere prasky.Nebo ma zvyseny tlak a pomalu nejde ta horni hranice zmerit.Kdyz to shrnu, tak v Cechach jsem zvladala na oddeleni 25pacientek ruzne zavazneho stavu, tady jsem pobihala jak hadr na holi s 6.Dnes to jiz beru usmevne, jelikoz jsem na materske.Tehdy mi moc do smichu nebylo.
Na ulici musis chodit zahalena do abaji, hlavu vetsinou pokousim bez satku,obcas me usmerni nabozenska policie.Kramy se zaviraji na kazde modleni.Nejsou tu kina, divadla, zadne vyziti pro muze a zeny dohromady.I v zoo a muzeu maji oddelene navstevni dny.Nemuze se tu pit alkohol, zena nemuze na verejnosti kourit a neji se tu veprove.Clovek si to nesmi moc brat, ze je to tu jine a jina mentalita...pro feministky by to nebylo.Ale nelituju toho, musela jsem se sice podridit, ale nasla jsem tu spoustu pratel a dokonce meho manzela.Pratele mezi arabkami moc nemam, nemame toho mnoho spolecneho.Nektere co jsem poznala byly velmi hodne, mile a skromne....jine rozmazlene az hruza, ze jsem skoro litovala spis manzele.To byste mely videt jak neketere sve chlapy komandovaly.....a ja myslela , ze jsou vsechny utiskovane.Jake mate predstavy vy, co byste si myslely kdybyste sem jely?