Nechci být hodná holka

Na internetu jsem si přečetla zajímavý článek o "hodných holkách". Mj. se v něm píše, že ženy jsou odmalička vychovávány k vnější motivaci – k závislosti na souhlasu a potvrzení okolí, až postupně ztratí kontakt s tím, co doopravdy chtějí ony samy. Že podvědomně upřednostní spokojenost lidí kolem sebe a touží po přijetí ostatních. Máte to tak? Já ano, hodně s tím bojuju, ale když koukám na starší dcerku, zřejmě marně. Snažím se ji vychovávat k tomu, aby hlavní hodnotitel a hybatel sama sebe byla ona, ale ona je "typická" holčička. Bere na sebe zodpovědnost za náladu kolektivu a ustoupí do pozadí, kdykoliv se začne jiné dítě sebeprezentovat (byť původní zábavu vymyslela ona). Docela mě to trápí, protože chci, aby byla spokojenější než já. Já si sice své prosadit umím, ale náladu mi dokáže zkazit to, že mi třeba manžel musel "ustoupit" a hlídat děti, zatímco já jdu po obchodech nebo do knihkupectví aj. nenáročné zábavy jednou za sto let. Mám celou dobu podvědomně pocit, že musím chvátat. Jak se toho pocitu zbavit? Jak být víc "chlap"? Nechci být hodná holka.