Petuše, to bude zase dobrý. Jenom to chce čas.
Mám podobnou zkušenost. Před rokem mi odstranili malý karcinom. ten šok, kde se to u mne vzalo, čekání na každý výsledek vyšetření a do toho nedávno zemřela tchýně na rakovinu a bylo to dost ošklivý. Takže chápu. To sebepozorování je v tý situaci normální. Měla jsem to stejně. Je to maso, připravit se na jakýkoli výsledek vyšetření, čekání, nejistota. Fungovat pro děti. Ten pocit, že žiju jakoby v mlze, všechno vnímám jakoby za závojem.
Mně trvalo půl roku než jsem se jakžtakž srovnala. Ale stejný jako před tím už to nebude nikdy. Stejná nebudu už nikdy a myslím, že naopak nyní mnoho prožívám intenzivněji a s hlubší radostí.
Bude to dobrý, jen, co budeš vědět výsledek. Ale i tak, se vším se dá něco dělat.Hodně mi pomáhalo v nejhorších chvílích, když jsem měla světlé chvilky, kdy mi bylo dobře. Tak jsem se k nim jakoby násilím vracela a připomínala si je. A říkala si, že tohle blbý přejde a zase bude dobře. Pořád jsem dssi to opakovala jako mantru, i když jsem byla úplně na sraxky..
A ještě si strach zracionalizovat. Prostě si říct konkrétně čeho se bojím, jaké reálně mám šance.
Zrovna dnes jsem zase šla na kontrolu a ten strach, ta úzkost na mne dolehly. Řekla jsem si, že kdyby něco našli, tak to bude jen malý, s tím se dá dobře něco dělat.
Takže i Ty si zkus říct, že s největší pravděpodobností máš jen migrénu. Kdyby tam něco bylo něco, tak nejspíš nějaký nezhoubný nádorek, které se dnes velmi dobře ódstranují. Může to být jen nějaký hematom, co utlačuje. A nejspíš to bude nějaký skřípnutý nerv.
Prostě nemysli na nejhorší, ale na dobré varianty, které taky jsou nejvíc pravděpodobné.
