Re: Jak žijí rodiče vrahů a zločinců?

Hezky řečeno, Libiku.
Divím se, že ti v takovém tématu Montyna psychopatie stojí za reakci.

K tématu: myslím, že být rodičem vraha je horší, než rodičem oběti (teoretizuju, pochopitelně nemám nejmenší zkušenost). Nevím, co to je !normální slušná rodina", asi i taková, jako je třeba naše, prostě maminka, tatínek, děti a domeček, nebijeme se atd.... ale kdo ví, co v dětech naroste na duši během následujících desetiletí? Nebo v nich je a my to s láskou v očích ignorujeme? Spousta rodičů omlouvá celoživotně chování svých dětí, hledá chybu u sebe, v učitelích, doktorech, celé širé společnosti... přitom je to v nich. Zaměřovat se musíme napřed na příčiny, až pak na spouštěče nějakého chování.

Takže svému dítěti bych odpustila cokoliv. Což neznamená, že nejsem plně proti nesení důsledků, po vynesení rozsudku na 20 let bych asi neřekla ani popel, a přišlo by mi to adekvátní. Ty buchty bych ale do vězení donesla. Moje dítě to bude vždy, nejde dítě milovat jen když se chová jako hodný synek (Monty ať to dělá jak chce). To ale nevylučuje mé odsouzení činu a přijmutí důsledků.