Re: Jak žijí rodiče vrahů a zločinců?

Magdino, myslím, že se tady bavíme o dvou různých věcech.

Zavrhnout ČIN a zavrhnout ČLOVĚKA.

To první je myslím (v mnohem mírnější podobě) každodenní součástí výchovy. To druhé je extrém, ke kterému by podle mého názoru rodič měl přistoupit jen velmi, velmi výjimečně.

Příklad té každodennosti: dítě něco provede (třeba někoho na písku praští lopatičkou).
Asi většina z nás udělá to, že půjde a svému dítěti vysvětlí, že tohle se nedělá, že to druhého bolí... zkrátka že takové chování je nevhodné. ALE nepůjde a neřekne mu "jsi špatný chlapeček, už tě nechci vidět."
Když rozbije někomu okno, také ho za to neseřežu a nevynadám mu, ale také ho nebudu krýt - bude muset jít k majiteli, omluvit se a okno v rámci svých možností nahradit (s tím mu nejspíš pomůžu, ale část bude muset uhradit z kapesného).

A teď si představ to samé v dospělosti. Třeba zjistíš, že Tvoje (dospělé) dítě něco ukradlo (ať nezačínáme hned vraždou)chytnou ho a odsoudí. Cizího člověka bys po tomhle možná zavrhla i jako člověka, ale u vlastního dítěte bych k tomu spíš přistupovala tak, že něco udělalo hodně špatně, ten čin v žádném případě neomlouvám, ale pořád je to moje dítě, které se zachovalo špatně. Takže bych mu do vězení ty buchty nosila taky, ale netajila bych se před ním s tím, že s jeho činem nesouhlasím.

Nevím, jestli je to dostatečně srozumitelné.

A také nevím, jak bych se zachovala, kdyby se moje dítě takto chovalo opakovaně, případně kdyby se dopouštělo agrese vůči nám (takové ty děti, které doma kradou, bijou svoje rodiče apod.). Umím si představit, že někoho takového "vyhodím" z domu, aby neohrožoval zbytek rodiny, ke kterému mám také odpovědnost. ALe také si umím představit, že ho přijmu zpátky, když se bude nadále chovat slušně.

Naštěstí tohle všechno vidím zatím teoreticky, jak bych se zachovala ve skutečnosti, to nevím. Ale vůči nikomu jinému než svému dítěti bych asi nebyla schopna toho kroku "vzetí zpátky" po nějakém závažném provinění. Kdyby mi něco takového provedl někdo "cizí", asi bych ho zavrhla celého, protože by mi prostě nestálo za to doufat, že se napraví. U mého dítěte naproti tomu by mi to za to stálo zatraceně.