Re: Stěhování, ač chtěné a vytoužené, je prostě stres. Nebo ne?

Mluvis mi z duse jsme v novem 14 dni, z 3+1 do domu. Po par dnesch jsme se s manzelem zliskali a shodli se na tom, ze se nam tu nelibi A to jsme se tak tesili! neni jeste vsechen nabytek, je to tu HROZNE VELKY, nezabdleny, poridili jsme si psa...
Vsichni znami nam ale bydleni zavidi, v dobrem, a vsem se stasne libi. Ja im rekla fajn, beru vas panelakovej byt a okamzite menim za nas barak. Taky nam pripada, ze jsme nevdecni, manzel ma vysokou hypoteku na 25 let (ja zatim nevydelavam)...
Ted jsme tu 14 dni a ja si malinko zacinam zvykat, manzel hur, protoze je porad v praci, ale u me je to uz malinko lepsi. Poznala jsme kouzlo toho, ze muzu kdykoliv otevrit dvere a jsem venku, na svym, deti tu maji prostor (obe to obrecely), v novy kuchyni se fajn vari... no proste ted uz myslim, ze to pujde. Stehova se v lete, je to taky o necem jinym...
Takze drzim pesti, at se brzy zabydlite!!