Re: Kudlo,

Kudlo, není to samozřejmé. Stačí otevřít jakoukoliv diskusi, troufám si tvrdit, že většina lidí vidí příčinu svého štěstí či neštěstí VNĚ své osoby.
To, že ji vidím v sobě, neznamená, že tvpím nějakým sebeobětovacím či trpitelským syndromem a pocity viny, pokud věci neplynou tak, jak bych si přála. Že nikdy nenadávám na něco, co nejsem já. Nejsem ještě tam, kde si přeji být, proto ani nejsem taková, jaká být můžu. Pro mě to znamená, že jsem příčinou i hybnou silou svého života i toho, co a kdo mě potkává. Na rozdíl od Limai si i myslím, že jako mohu mít silnou bolest hlavy proto, že se mi zablokuje krční páteř či palec u nohy, tak nešťastná událost v mé rodině je i v mé kompetenci, protože rodina je defacto "jedno tělo", organismus, který je provázaný... takže i ty nemoci dětí vycházejí I z mého myšlení a chování.
Jinak s Limai souhlasím, náš život je přesně takový, jaké jsou naše myšlenky. Protože myšlenka je na začátku každé emoce, nemoci, chování, jednání... a jak jednáš, jakou akci vyprodukuješ, takovou reakci dostaneš.
Nejde změnit nikoho přímo, jde změnit jen sebe - a tím možná ostatní nepřímo.
Nicméně já jsem spíše životní teoretik a pozorovatel, nejsem žádnou velkou hybnou silou
Takže si nemyslím, že to, že nejsem bohatá, je důkazem nějaké nespravedlnosti či štěstí, které sedlo na někoho jiného.

Zajímalo by mě, co nám k tomu zakladatelka ještě sdělí, pokud někdy sdělí