Re: Kudlo,

Mono, já se domnívám, že odpovídáme za značnou část svého života, ale ne za všechno.

Třeba ty nemoci v rodině - domnívám se, že vztahovat to na sebe (jako že to můžu nějak zásadně ovlivnit) by v konečném důsledku mohlo u někoho vést k těžké depresi. Pokud bude někdo uvažovat tak, že jestli někdo blízký vážně onemocní, je to i jeho vina, tak si to může jít rovnou hodit. Podle mne je to nesmysl a poměrně dost nebezpečný.

Spoustu věcí samozřejmě ovlivnit lze, ale nefanděme si, že jsme všemocní a můžeme ovlivnit všechno. Pokud se budu jako líný Honza válet na peci a stěžovat si, že ke mně krásná princezna ne a ne přijít, tak si samozřejmě můžu stěžovat jen sama na sebe. Pokud ale s té pece slezu a půjdu do světa si tu princeznu hledat, podstatně tak zvyšuju svoje šance, že ji najdu, ale není to tak, že by byly stoprocentní. Vždycky do toho může vstoupit náhoda - potkám kouzelného dědečka, nebo mě přejede formanský vůz.

Stejně tak to, kdo a co mě potká, ovlivnit samozřejmě mohu, ale nikoli absolutně. Co ale ovlivnit můžu skoro vždycky, je způsob, jakým se k tomu postavím.

S tím, že nejde změnit nikoho přímo, jde změnit jen sebe a tím možná ostatní nepřímo, souhlasím.