Strádá syn, když se mu maximálně nevěnuji?

Jsem rozvedená, se synem bydlím v rodinném domě, který jsme postavili s bývalým manželem. Ex si bere syna na 1 den za 14 dní, jinak je výchova na mě, jinak se nezajímá. Chodím do práce, syn do školky. Přijdu domů, mám německého ovčáka, takže to znamená vycházka, pak domácnost, večeře, topíme tuhými palivy, takže denní topení je nutnost. Poslední dobou se mi zdá, že na syna nemám čas, většinou si hraje sám, pustí si televizi a vystačí si a já si v klidu udělám to, co potřebuji. Teď jsme byli na návštěvě u kamarádky, ta si se synem neustále hraje (čeká teď druhé dítko), syn vyžaduje neustálou pozornost, ona se mu na 100% věnuje, ač je o 2 roky mladší než můj, už umí říci adresu, kde bydlí, je šikovný. A já mám pocit, že jsem ve výchově něco zanedbala, že se synovi nevěnuji také tak, že prostě plním prvně povinnosti a pak teprve, když je chvilku čas, se věnuji synovi. U kamarádky je to naopak. Copak jsem tak špatná máma, že musím mít potom pocit, že syn strádá, že není tak dokolaný jako jiné děti? Nebo jak to máte vy? Věnujete se dítěti na 100%, a všechno ostatní jde stranou? Nebo trpíte někdy také pocitem, že jste pro dítě mohly udělat více?