Re: Strádá syn, když se mu maximálně nevěnuji?

Tak já si rýpnu. Přemýšlela jsem o diskusi a napadá mi ještě jedno.


Co to znamená věnovat se dítěti NA STO PROCENT? Jak to v praxi vypadá? Sto procent pro mě znamená 24 hodin denně, nebo aspon ty hodiny, kdy je dítě vzhůru.
Přijde mi to přepjaté a exaltované, tvrdit sebevědomě, že se věnují dítěti na sto procent? Jak se to pozná? MOžná je to spíš otázka vlastního úhlu pohledu. Jedna při stejném času věnovaném dítěti má pocit, že pro něj pořád ještě nedělá dost, jiná, že se věnuje na sto procent.

Druhá otázka - Kdy ty stoprocentní matky dělají nutné domácí práce? Výhradně, když dítě spí? Když se mu teda věnují v běhém stavu sto procent času.

Třetí otázka - Nebo to v praxi vypadá tak, že přestože má matka urgentně něco rozdělaného, jakmile dítě pískne, všeho nechá a jde se mu věnovat? Neřekne - miláčku, v životě to chodí tak, že musíme chvíli počkat, že se svět netočí jen kolem nás...

A konstatování - co se týká počítání, čtení atd. Aby nedošlo k omylu.
Clověk umí POČÍTAT, když před něj dáte pět broskví a on řekne, že je to pět. Když odeberete dvě, tak vím, že zůstaly tři.
Počítání není odříkávat jedna dvě tři jako říkanku, počítání je umět operovat s pojmy a fakticky něco spočítat.

To samé. Jedna věc je znát nějaká písmenka na základě obrazové paměti - tu děti mívají dost dobrou - viz hraní pexesa atd. Ale umět CÍST - znamená minimálně slabikovat stylem: Má-ma ne-se mí-su. Tohle už začíný být vědomé čtení, samozřejmě musí dítě taky si umět představit, co takhle čte, porozumět textu.

Takže pozor, jestli se tady nezaměnují dojmy a pojmy. Podle toho, co se člověk dočte na internetu, minimálně třetina dětí by šla do první třídy a uměla plynule číst - když už tedy ve třech letech zná abecedu.
A ve skutečnosti? Kolik takových je?