Re: Důležitost kamarádů v partnerském vztahu

Upřímně?
Jo, holka, na vykyslý ksichty, co demonstrativně pijou čaj a tvářej se, jakoby mu ostatní něco ukradli, na typy slečen, kterým vadí, že se přítel nebaví pouze s nimi a dávají to jasně najevo, na ty není nikdo zvědavej
Takové i z naší partičky vysmahly velice rychle a dotyční nešťastníci, ke kterým patřily, se s námi všemi dřív nebo později přestal stýkat - za ty neustálé scény mu to nestálo.

A jak z toho ven?

Těžko říct - začít hrát tu hru taky? Párkrát se s nima vožrat, uvolnit se a přestat se tvářit jako by Ti smrděli? Říct příteli, že Tě ten nešťastný začátek mrzí, jestli by Ti nepomohl se splynutím s partou?

Kyselé slečny jsem v partičce zažila cca 4-6, člověk to moc nepočítá a dost je ignoruje, aby negativními reakcemi neublížil kamarádovi.
Každá se jen mihla - nejméně dva měsíce, nejdéle snad přes dva roky, ale o žádné z nich nic nevím. Jedna nám odvedla kamaráda a asi už ho nikdy neuvidíme, nesmí z baráku a ty ostatní vyšuměly jak z našeho života, tak ze života dotyčného partnera.

Takže abych to shrnula - nezažila jsem happyend (tedy těžko říct, jestli vklínění se mezi nás je nějaká výhra ), ale taky jsem nezažila, že by to některá chtěla řešit, jako Ty, takže šanci snad máš
Každopádně kamarádi pro mě znamenají mnoho a vztah, který by mi bránil stýkat se s nimi, by šel dost brzo do kytek...