Nic mě nebaví, včetně chlapa

Ahoj, jsem poslední dobou jak vyměněná. Nic mě nebaví, jen tak se plížím životem, přežívám. Ani nevím, čím to je, ale nic mně nedělá radost.
Večer ten smutek zapíjím vínem a ráno mi je pak zle.
Mám úžasnou práci, která mě baví, bezvadný děti, manžela, dluhy nemáme, prostě pohoda život.
Přesto si připadám nějak sama či co.
Chlap je pořád v práci, sice doma dost pomáhá, ale nějak už mě to s ním nebaví. Nemáme nic společnýho, nikam mě nevezme, nic ho nebaví, vše zařizuji já. Ted jsme byli dva dny spolu sami, myslela jsem, že se pobavíme, místo toho on půl dne čuměl do pc a já byla u telky.
Byli jsme spolu na vánočních trzích, jenže ho to nebavilo, když jsem se k němu chtěla přitulit, byl chladný, prostě si připadám, jako bysme byli spíš nějakcí známí než partneři.
Dnes za mnou přišel do práce pro nějaký papíry, táhlo to z něj jak ze sudu.
denně musí chodit na pivo. V práci se motal, kolegyně z nějměly srandu, no děsnej trapas.
Navíc ani já nemám moc snahu v našem vztahu. Nepřitahuje mě, nedbá o sebe, pořád chodí v tom samý(ikdyž čistě), když příjdu domů, už spí.
Zkrátka nuda nadevše!
Doma je to jen kolotoč-pořád dokola. Ráno děti do školky, pak do práce, domů, uvařit, poklidit, spát a furt dokola.
Nemám ani sílu něco měnit, přitom změnu chci jako nic.
jenže můj chlap je jinej, nezmění se v akčního manžela přes noc.
Já miluju sport, auta, kulturu, on tohle zase nemusí.
na hory nepojedem, protože bych lyžovala sama, na kole on nejezdí, neplave, neběhá.
Jsme spolu deset let a mně dochází dech. Ta nuda nás, nebo aspon mě zabíjí.
Ani nevím, jestli náš vztah má cenu, budoucnost. Je mi 30, jemu 40, já nechci prožívat život tímto způsobem. Nevím, co mám dělat.