Re: Musím nutit dítě do jídla

Hilly je malá, ale osobně jsem došla k tomu, že nemusím. Že prostě vyhovím, ale "očůrávám". Nechceš brambory? Dobře, budou hranolky, opečené brambory - ale dělané doma. V troubě a v podstatě nasucho. Jde to i na dobré pánvi.

Pak společné vaření, aby viděl, že do toho jídla opravdu cibuli nedávám... u omáček to někdy byla potíž, navíc omáčky a bez masa, tam maso nesmělo být, tudíž jsem podlívala vývarem (na Masoxy u nás moc nejedeme - to neodhalil).

Ovoce? Ano, ale jablko... nastrouhaný s mrkví, jinak ani heverem, banán ano, ale politý čokoládou. ATD. ATD. ATD.

Hubení jsou do dneška oba a oba už velcí, a fakt to bylo zkoumání, společná příprava. Normálně - jak říkáme - nejí dodnes. Ale někdy rajskou a 6 knedlí (jen to maso jen kuřecí, občas ho oblafnu libovým vepřovým, - on rád panenku, tu od kotlety nepozná když to prostřídám), někdy fakt ohrnuje nos nad vším, takže do školní jídelny nechodí. U MC Donalda by trávil i snídaně, to zase má smůlu on.

Oblíbil si slaninu - u něj těžký paradox, aktuálně ji vyžaduje smaženou (sám si smaží), do svačinového rohlíku či housky a když mají sladkou svačinu anebo salát, tak na salát.

Taky mám vraždící chutě. Jo.... hovězí jsem propašovala do čevapčiči, vyrábíme takový atypický.

Je to šílený, ale nucení bylo úplně špatně, to by nejedl vůbec.