Re: Vzpomínky na autoškolu

Všechny vzpomínky krásné. Já dělala řidičák v 17ti, musela jsem pak počkat na narozeniny a až pak si jít pro řidičák. Naštěstí jen cca měsíc. Instruktor byl skvělej, naučil mě dost, byl kliďas a hlavně mi nijak nepomáhal. Když mi to chcíplo, tak chcíplo, když jsem se nerozjela na proprvé, tak napodruhé či třetí. Musela jsem spoléhat sama na sebe, což bylo fajn. A vzhledem k tomu, že byl sníh, tak jsme pak blbi i se smykem na prázdném zasněženém parkovišti. Při jízdě mi zatáhl ručku a radil jak to zvládnout, fakt super. Jenže pak jsem neřídila 11 let, zprvu nebylo co. Manžel mi pak auto nepůjčoval, bál se o něj, jezdí s ním do práce a bez auta by to nedal. Letos na podzim jsem si auto koupila a zaplatila kondiční jízdy. Opět super instruktor, vždy se zeptal co potřebuju a povzbuzoval moje řidičské sebevědomí, radil jak parkovat a i se mnou procvičoval mé budoucí nejčastější trasy, jak po městě, tak mimo - zajel se mnou i na chatu ke tchyni, kam jsem druhý den měla jet sama se synkem. Tak na požádání jsme to radši dopředu procvičili. Teď řídím asi tři měsíce, hlavně zpočátku mi to hodně chcípalo a občas jsem porušila předpisy - vždy teda omylem, ale naštěstí se nic nestalo. Myslím, že mi to celkem jde, tak teď jen sbírat zkušenosti. Zatím mne to baví.