Re: Otázky k domácí přípravě do školy

Taky si myslím, že to je individuální - podle dítěte.
Nejstarší dcera - nikdy ani v první třídě jsem ji do úkolů nehonila, ona měla zafixováno, že to je její povinnost a že když to nesplní, přijde trest. Úkoly si dělala sama, bez říkání, jen dala k podpisu. O písemkách jsem nevěděla, pokud chtěla něco procvičit, řekla to. Jinak ona je dys..., nešla jí vůbec čeština a čtení, takže to nenáviděla a tudíž aby neměla problémy, až do pětky četla povinně denně a dostávala diktáty nebo cvičení na PC taky denně.
Prostřední syn problém nikdy neměl a aby měl klid, úkoly se dělal od první třídy ve škole nebo družině. Dával mi podepisovat cokoli jen v případě, že tam byla horší známka než 1 a nebo po upozornění učitelky. Teď je v šestce a museli jsme přitvrdit tresty, protože on problém řeší, až když nastane - tudíž vybouchne v písemce. Ale lepší se Už i slyším dříve nevídané - musím si projít to a to, zítra píšeme písemku. A je to vidět na výsledcích.
A mladší - ten je v druhé a musí se letem světem procvičovat vše denně. Utrpěla jsem poměrně šok, když jsem po vánočních prázdninách zjistila, že zapomněl počítat. Četli jsme totiž denně, denně psal třeba 2 řádky, ale matematiku jsem neprocvičovala, protože tam nemá problém a on to za těch 10 dní vytěsnil, že zapomněl, jak se počítá do 20 s přechodem přes 10. Museli jsme jít zpátky úplně na začátek a celý to projet, sice zrychleně, ale prostě znovu. Pak blik a už zas věděl, kolik je 15-7, do tý doby nejistě tvrdil, že 2.