Re: Tchýně zemřela do roka po svatbě.

Dodnes mne vztah k první tchýni strašně mrzí.

My jsme neměly problémy nějaké strašné, ona pro mne byla "velký guru" a šéf a zvyklá na neorganizovaný ... do jisté míry ... jsem měla potřebu věci řešit po svém.

Nebyla zlá, ona byla ten krk.... a já jsem naivně čekala oporu a kus toho krku ve svém manželovi - jejím synovi. Měla jsem jí víc věřit, ona žila s třemi muži, znala je - a já dneska žiju taky.

Dobré bylo, že i po rozvodu jsme vlastně zůstaly v kontaktu, jezdívala na návštěvy - to jsem měla z druhého manželství děti... byla prostě milá.

A dneska asi už tuším jaký to je... žít s mužskýma v baráku a hledat tu ženskou kdekoliv a ona nepotkala ženskou, potkala nevyzrálý dítě, kterýmu se snažila pomoci. Za recepty z její kuchyně bych dnes nevraždila, ale fakt oceňuji.

Maminku svého druhého muže bych moc ráda poznala (a třeba bych dostávala čočku, že by mne to štvalo)