Re: Tchýně zemřela do roka po svatbě.

ATerezo - možná to škoda je, své tchány jsem TOTÁLNĚ ZBOŽŇOVALA OBA. Oni to věděli, - taky oba - to byla prostě stejná vlna, .. pro jednoho jsem byla malá, dítě - hodná ochraňování, to byl prostě hodný chlap, opravdu moc.

A druhý tchán? To bylo (strašně jsem se ho bála) - takové poklidné, milé a ukecané, - nevím, ale on prý nikdy s rodinou moc nemluvil. Ukecaná jsem, to o sobě vím... nebo poslouchám ... těžko říct, ale my jsme si toho za těch pár let, co jsme se znali, řekli víc, než řekl vlastní ženě i dětem za celý jeho život. Netuším, jak to vzniklo, prostě to tak bylo....


Na to říkám, že ... někdy jsou ve vztazích "katalyzátory" a asi ten čas... kdy je třeba leccos někomu říct, aby to nebylo zapomenuté úplně, možná jsme se potkali v době, kdy už měl potřebu některé věci říct a "dost naférovku" a pak mu bylo jedno, jak s tím naložím, slib mlčenlivosti nežádal.

Jsou věci, které se dětem říkají blbě.. i v pokročilém věku, vlastně jsem byla cizí, to tomu možná přispělo.