Re: Děti "socky"

Jiřko, pod tohle se podepisuji, jsem stejný případ. Nebyla jsem sice socka, která chodí v děravých hadrech (to nechodil snad nikdo), ale nebyla jsem dostatečně "na výši" (přestože prospěch jsem měla slušný) a patřila mezi neoblíbené a posmívané spolužáky. Na střední jsem se hodně změnila, takže už když jsem přišla na sraz po 4 letech od základky, mnoho lidí zůstalo docela paf, že jsem to vůbec já, a to nemluvím o sraze po dalších 10ti letech, kam jsem zavítala čistě ze škodolibosti (vím, je to hnusný, normálně taková nejsem, ale křivdy z dětství se vryjí dost silně do paměti a holt jsem měla potřebu si je tímto způsobem vykompenzovat). No, nejmíň 25% lidí rozvedených, bývalé třídní hvězdy rozhodně nezářily tak jak na základce, ti co dřív byli v pozadí, byli naopak sebevědomí, úspěšní.

Myslím si, že skromnější poměry nejsou určitě na škodu a když někdo dostane vše "zadara", tak se pak neumí moc se životem poprat, mnoho případů v mém okolí to potvrzuje.