Nejedení a nechutenství v dobách dávno minulých

Děti do jídla nenutím, když nejí hladoví, ale napadlo mě onehdá, jak to dělali v dřívějších dobách, když dětem něco nejelo? Nemyslím za komančů, ale spíše v dobách našich prababiček a jejich babiček. Tam prostě nic jiného nebylo a hlad je asi donutil jíst vše.
Ne nadarmo se říká: "hlad je nejlepší kuchař"
Nejlépe mi dcerka jí oběd, když nemá svačinu. Sice už k jedenácté hučí, ale rozmyslí si nejíst. Pokud odmítá snídani, svačina je odměřená jako vždy (ovoce, jogurt,..) žádné přídavky nepěstujeme.
Když nejí déle, většinou pak dojde na nemoc. Tj. je předvojem nemoci spolu s pláčem a hučením.
V případě, že děti dříve nejedly, umřely. Znám ještě z nedávné minulosti (50. léta? asi), kdy se tu traduje příběh dívky, která měla pravděpodobně celiakii soudě podle těch příznaků.
Asi jsme přežraní, máme hafo jídla, tak jsme vybíraví a děti ještě víc..