Tak já jsem z těch nešťastných maminek, které mají děti, které jídlo k životu skoro nepotřebují.. Porozumí mi nejspíš jedině ten, kdo to má doma. Oba synové jsou odmalinka velíc nejedlíci, krásně jedli, ba hltali jen v době kojení (oba do 1,5 roku), no a od té doby zažívám dnes a denně nervy kolem jídla. Kluci nejsou nijak nemocní, až na běžné nemoci, ale prostě nejeví o jídlo zájem, je opravdu jen pár věcí, co sní. A to nejeví žádný zájem o žádné náhražky, tedy ten starší. Mladší by mohl, a tomu také za odměnu občas dopřeju, a také si to
vykompenzuje ovocem, které má docela rád, ale starší např. vůbec nejí ovoce a zeleninu, a co je zajímavé -vůbec ho nezajímají ani žádné sladkosti, sušenky, lízátka. Jeden čas mu chutnalo lipo nebo besipky, teď ze sladkostí pouze hašlerky. Takže sem tam má během týdne hašlerku, jinak pouze vývar, rajská polévka, řízek, kuře, suchá rýže, suché brambory, suché těstoviny (nebo s vajíčkem), krupice, suché pečivo, med. Někdy sní koprovou omáčku, výjimečně vezme na milost svíčkovou a kmínovou polévku.To je asi tak všecko. Žádné jiné pokrmy, žádné pomazánky, sýry, koláčky, žádné buchty, sladká jídla. Absolvovali jsme různá vyšetření, zkoušela jsem psychologa, kineziologii, léčitele.. Tak co byste radily teď? Můj syn je prostě svůj, má svoji hlavu a bohužel většina jídel neprojde jeho "detektorem". Jsem z toho velmi nešťastná, neumím si představit, až bude chodit do školy, jak bude jíst, ve školce přece jen paní učitelka syna zná a mám zpětnou vazbu, že aspoň něco snědl, většinou z oběda aspoň něco vybere, třeba ty suché brambory (kaši ne), no nebo za celý den je o vodě a o chlebu. Má 5.5let a váží 16,5 kg. Chtěla bych vědět, jak byste se v mém případě chovaly vy ostatní. Znám totiž plno maminek, které klidně řeknou, že jim děti také nic nejí a já se pak musím jen trpce usmát, když to vidím a mohu porovnat s tím, co mám doma. Své děti miluju, ale je nesmírně těžké se přenést přes to, jak mě to jejich nejezení trápí. Věřím a doufám, že jednou se to změní.
