Nemyslím si, že je až tak postatná výše alimentů, ale taky to vše kolem.
Dokud bydlel "náš" nejstarší syn u své mámy, platili jsme asi do jeho deseti let 1000,-Kč a pak 1500,-Kč měsíčně. K tomu jsme kupovali oblečení, boty, občas sportovní vybavení (snowboard, kopačky...).
Když mu bylo 12, rozhodl se, že chce bydlet s námi. Máma sice platila stejně jako my 1500,-Kč, ale ani korunu navíc. Žádné oblečení, o sportovní výbavě si můžem leda zdát... Max jedn až dva dárky k narozeninám a Vánocům.
Pak se jí i nám narodilo ve stejném roce další mimčo. Ona si zažádala o snížení. Teď už druhý rok platí na dnes 16-ti letého kluka 1100,-Kč. Ani jednou mu nakoupila třeba kredit nebo triko nebo třeba zaplatila holiče. Prostě nic.
To vše táhneme sami.
A ona ho o víkendech, kdy je u ní, bere na večeře, na bowling, jezdí s ním 70 km do Cinestaru, do aqua parku atd. No není to krása?

Taky bych mu tento luxus občas ráda poskytla. A nejen jemu, ale i jeho bráškovi, jenže na to prostě nemáme. My totiž šatíme, živíme a platíme školu(učebnice, exkurze výlety, lyžák...)!
Takže závěr: nezáleží na výši alimentů, pokud se alespoň částečně druhý rodič podílí na celkových výdajích. A popravdě řečeno, závidím všem, kdo mají v rozsudku napsáno: ...a polovinu jednorázových výdajů.

To sem si zase hezky postěžovala

Káča