Re: jsou to zbytečné předsudky

no, je jasné že je potřeba to nějak vybalancovat - jako nedat dítěti úplně všechno na co si ukáže, ale zároveň umět uspokojit jeho "dušičku" v některých jeho přáních tak, aby to odpovídalo tomu dítěti, a ne přání rodiče. Příklad - přála jsem si jako malá (předškolní nebo možná 1-2.třída) boty na podpatku. Mamka řekla rázné ne, že se tím ničí nohy, že bych zakopla a rozbila si nos, že se to pro malé holky nehodí a x dalších důvodů. Chápu že mohl být i finanční důvod. Nicméně - kdyby mi ty boty dovolila mít, i třeba určila že jsou jen na hraní na doma, byla bych se ve svých hrách viděla zase o mnohem hezčí a pod. Ano, možná bych si v nich rozbila nos (jako se to stalo mnohokrát jindy i bez těch bot), nohy bych se nedomnívám že bych si zničila krátkodobým nošením, a určitě by pro mě byly krásné i kdyby byly nošené (zděděné apod.).

Teď mám dceru přesně v tomhle věku princezen. K Vánocům si přála střevíčky na podpatku - psala si o ně Ježíškovi. Měla jsem horké chvilky abych je sehnala, už jsem se bála že bude zklamaná. Nakonec se mi je podařilo koupit v hračkárně - plastové střevíčky na hraní, fialové se třpytkami, stály majlant: 56,-Kč.
Dcera z nich byla unešená, je únor a pořád si s nimi hraje. Na dlažbě se kloužou, může je tedy nosit jen v pokojíčku na koberci, to jí nevadí. Moje mamka prohlásila že takové "hrůzy" by jí nesměly přes práh. Stejně jako se jí nelíbí růžoví poníci a jiné holčičí tretky které dcera má. Musím říct, že na můj vkus je to všechno taky až dost růžovo/fialovo/blýskavé. A že se mi víc líbí figurky od Schleichu které jsou realistické. Jenže - to právě bylo u nás, buď to muselo být "opravdové", nebo nic. Asi je to kombinace více faktorů, ale vyrostl ze mě hodně realistický člověk takřka bez fantazie a kreativity - první je při rozhodování účel, praktičnost, poměr cena/výkon a až někde vzadu estetika nebo jen že po něčem toužím atd. Manžel je jiný, hodně tvořivý, má úžasnou představivost (vystudoval uměleckou školu). Doufám že dcera bude i trochu po něm, že nebude tak "zkostnatělá" jako já a snažím se proto její fantazii podporovat. To, že jí dneska koupím vysněné byť kýčovité střevíčky a stříbrné šatičky ji možná dovede k tomu, že bude víc vědět co si může dovolit nosit až bude větší - "odžije" si své princeznovské období právě teď kdy to má proběhnout, a pak se (doufám) sama snadněji nasměruje na ten reál (kombinaci praktického s estetickým) než kdybych jí to "tloukla" do hlavy od malinka a zakazovala tyhle fantazijní hry a nutila ji hned myslet jako dospělou.