Přehnaně mazlící tchyně

Zakládám téma o tchýních.

Ta má je relativně fajn. Má své mouchy, ale jsem schopná se přes ně přenést. Co ovšem už šestým rokem snáším (a NESNÁŠÍM), že se ke mě chová jako ke své vnučce. Nenapadá mě lepší přirovnání.

Trochu vysvětlím - má dva syny, jeden 42, druhý (můj partner) 30 let. Dost značný věkový rozdíl, můj muž byl spíš takový mazlíček do důchodu. No a mě je 22, poznala mě před 6ti lety, ví, že svou rodinu nemám (nulové vztahy) a asi se v ní motá jednak to, že mi tu maminku vynahradí (upřímně o to nějak nemám zájem) a to, že mě poznala tak mladou (na rodinných sešlostech stále jako jediná musím vykat, což se mi taky nelíbí).

No a jde o to, že mám asi nějaký osobní prostor, kam si lidi nerada pouštím. Ona mě ale za jednu návštěvu asi tak 10 přijde obejmout a opusinkovat, je mi to extrémně nepříjemné. Teď co jsem těhotná mi pořád sahá na břiho a je to snad ještě mnohem horší :-( Není mi to příjemné, dost mi vadí, že má potřebu se mě stále dotýkat a šišlat na mě. Cca před třemi lety jsem ji to nějak naznačila a pár měsíců nám to dávala sežrat a jen odsekávala. Nevím jak znovu ji upozornit na to, že jsem dospělý svépravný člověk, nepotřebuju se s ní neustále mazlit a hladit a mám svůj prostor, kam ji prostě pustit nechci. Pominu to, že když mě tak miluje, tak mě stále nechává, abych ji přede všemi vykala, zatímco všichni ostatní si tykají. Nechci dělat zle, ale teď od nás odešli a já jsem z toho zase celá otrávená. Chce sedět vedle mě, má nohu na mém stehně při návštěvě.. prostě mám pocit, že to přesahuje nějakou mez, kterou má asi každý člověk někde jinde.

Jak to vyřešit, jak ji slušně upozornit, že si to nepřeju? Záleží mi na tom, abychom i nadále měli dobré vztahy, ale riskovat opět její několikaměsíční nasranost se mi nechce..