Re: Přehnaně "mazlící" tchýně

no, páni, to jsi to vydržela už dost dlouho... Já mám nejlepší kamarádku která je taky docela objímací, přičemž já sama jsem teda dost "studenočumákoidní" a vždycky si připadám jako poleno když mě ona chce třeba na rozloučenou obejmout - sice mi to od ní vůbec nevadí protože ji mám ráda - i mě to jakoby těší že to myslí doopravdy, ale nedokážu to tak nějak "prožít", jsem jak figurína , prostě to "ňák neumim".

Docela dobrá varianta je "sveď to na hormony" prostě se rozbrečet, odejít (a samozřejmě manžela předem instruovat co má říct). Mimochodem - na manžela taky takhle matlá?

Anebo to říct ve srandě - "ježkovy zraky maminko dyť mě muckáte jak plyšovýho králíka, nechte toho už"

Tykačku bych klidně navrhla sama, až se přihrne do porodnice nebo prostě až budete poprvé s miminkem, začít "ahoj babi" nebo "ahoj Františko" a už jí tak říkat, jednou jste obě matky tak co už . No že ti mimčo bude brát a chovat si ho..... tomu se asi nevyhneš, mě to přišlo až hrozný že mi ho tchyně "bere", nicméně srovnalo se to za pár měsíců (já jsem byla fakt přehormonovaná a babička holt strááášně natěšená na první vnučku neboť sama má kluky).

Tak držím palce ať to zmákneš.