Re: vykání a tykání tchánovcům

Já jsem taky jediná, kdo tchánům vyká, ale sama jsem si to tak rozhodla (prvně jsem byla u Jenoně na návštěvě, když nám bylo 15 nebo 16, tak bylo logický, že jeho rodičům vykám a oni mi tykají - stejně tak to měli moji rodiče s ním; když jsem o 8 let později otěhotněla a došlo na to, že spolu s Jenoněm budem žít, tchýně mi nabídla tykání, ale já jí na to řekla, že už jsem na vykání zvyklá, tak že bych to tak nechala - v reálu jsem si říkala, že trocha odstupu neuškodí... Jenoňovi moji rodiče nabídli taky tykání a on to přijal).

Když se Tě nikdo neptal, tak to sice může bejt nepříjemný, ale pokud ses nevymezila hned, tak teď už s tim těžko něco uděláš. Leda by ses domluvila s manželem, aby při nějaký uvolněnější příležitosti on nahodil něco jako "A nechcete Mance nabídnout tykání? Mně to takhle tahá za uši..." - dost nahlas, aby na to museli reagovat. Nejspíš jim slušnost nedovolí to odmítnout a kdyby se z toho chtěli vykecat, aspoň bys věděla, že to není jen zvyk, ale fakt záměr.

Proti tomu, aby se k Tobě chovali jako k malý holce se ale vymezit můžeš kdykoli. V ideálním případě nějak vtipně a pokud by to nestačilo, tak ironicky. Já např. když už mě hodně prudí můj táta s tim, co si mám vzít na sebe, že mám při odchodu zhasnout apod., tak mu říkám, že je s podivem, že jsem celý ty roky bez jeho dozoru vůbec přežila