Re: Rozdělení místností pro děti a rodiče

Situaci v bytě velikosti 2+1 a vidinou nutnosti spát všichni (tj rodiče + dítě/děti) v 1 ložnici jsme vyřešili tak, že jsme byt odkoupili z družstevního a rekonstruovali tak, abychom vytvořili 3+kk. Sice je to pořád stejných 60m2, žijeme tu 4, ale my jsme se nemuseli vzdát ložnice (byť má jen asi 9m2 tudíž neodpovídá standardu spaní pro 2 lidi ale kde ty metry vzít když nejsou), děti mají svůj společný pokoj (největší v bytě 22m2) a naše kuchyňo/obýváko/jídelna se na těch 18m2 klidně vejde. Zbytek jsou chodba a koupelna.
Takže manžel může jít spát nezávisle na mě, já tu můžu sedět u PC (v kuchyňoújídelnoobýváku) a neruším ho. Já si tu můžu mýt nádobí nebo vařit na druhý den a opět nikoho neruším. On se může dívat na telku a mě to neva protože si v křesle čtu knížku. On si potřebuje dělat přípravu do práce a já si můžu jít dřív lehnout.... prostě tohle je pro naše soužití k nezaplacení. Myslím že společná obýváko-ložnice by u nás dříve nebo později byla velkým tématem sporů a dohadů. No a dvě děti v 1 pokoji... samozřejmě u nás se nejedná o nějaký zásadní věkový rozdíl, i když - zase je to kluk a holka. Ale minimálně do těch ca 10-13let staršího si myslím že je to únosné. Pak už se teda obávám že úplně fajn by to nebylo. Já dostala ve 14ti letech svůj pokoj a byla jsem hrooooozně ráda i když měl asi jen 5m2 (a ségra taky určitě zajásala že jsem "vypadla"). Ale zase - rodiče už jsou tou dobou starší, a chtít po nich aby se vzdali své ložnice a byli někde "na bidýlku" a ne své soukromí a pohodlí.... to by mi teda bylo asi blbý, i kdybych byla ten puboš co chce mít "svatej klid" od všech.