Re: Proč se hádáte?

Monty, před pár roky jsem tu napsala, že se nehádáme. A bylo mi sděleno, že máme vychladlý vztah, manželství bez vášně, jeden je autorita, druhý submissivní typ, že to prostě není možné žít bez hádek.

Je to možné, dodneška se nehádáme. Tenkrát jsem psala, že jsme se nepohádali ani jednou, dnes už to napsat nemohu, taky se povedlo párkrát. Ne není to nijak ostrá výměna názorů, ale jsou věci, na které nemáme stejný názor, tudíž jeden má tendenci přesvědčit druhého - je-li to ve společném zájmu - ta věc... takže my se spíš přesvědčujeme.

Manžel se občas nafrní nebo je protivnej, nebo mne naštve (nejhorší je náhodný vliv alkoholu) tím, že jak už neví, co by mi řekl, řekne nějakou úděsnou kravinu, která mne fakt vytočí, jakože vytáhne, že jsem před pár roky neměla čas vyžehlit mu košili... zpravidla odcházím s pocitem křivdy, protože vířit to, možná by tu "vytouženou hádku" fakt obdržel.

Za mne, ne díky, jsem vděčná a ráda za vztah, kde se na podstatnostech shodneme, a že výchova dětí, stavba baráku, zařizování, splácení, organizace času, podnikání - těch důvodů pro to "nesejít se v názoru" by bylo. Prostě to funguje tak, že máme-li nějaký rozpor, pokecáme, rozhodneme se pro to, co je na konci dobrý pro oba, manžel ustupuje, co se týče zařizování domu, protože coby muž prostě nedomýšlí údržbu, na straně druhé jsou vyloženě jeho parkety i běžné, nejen naše vztahy k adopťatům v Keni, hladomor v Africe, úlety naší vlády, záplavy v Austrálii... a tam má zase prostor on, opravdu se nebudu přít, zda potřebujeme štípačku na dřevo nebo ne ) potřebujeme, super stroj, štípu ráda )

Manžel se taky hádá nerad, ale on potřebuje častěji ten pocit "vyluftovat" a pak smiřování. Za mne vůbec - bez toho se obejdu 100 %- ně, když mi něco vadí, tak to prostě řeknu nejlíp hned.