Re: Manželova reakce na mimoděložní těhotenství

Terinko,
z toho, jak popisuješ situaci, to vypadá, že to manžela opravdu hodně zasáhlo. Jednou z fází, když se lidé vyrovnávají s hodně těžkou situací, je popření...
Když se nám před několika lety narodilo dítě s postižením, byli jsme oba s manželem z toho hodně nešťastní. A každý z nás reagoval trochu jinak, potřeboval jinak a jindy pohladit, něco říct, mlčet... Trvalo nám několik měsíců, než jsme se zase v dobrém potkali.
Každý člověk je jiný, každý pár je jiný, rady nejsou univerzální. Nám pomohlo to, že jsme oba chtěli vztah urovnat, snažili jsme se, opakovaně jsme zkoušeli dávat druhému najevo, že nám na sobě záleží. Je to těžké jít po šesté pohladit někoho, kdo tě pětkrát odmítl, ale bez toho by to asi u nás doma vypadalo jinak :-( Já jsem za sebe potřebovala smířit se s tím, že i když můj muž z mého pohledu dělal divné věci, tak že je to prostě jeho cesta, jak se vyrovnávat se zármutkem a potřebuje moji podporu, ne odsouzení.
Terinko, budete oba potřebovat dost sil. Držte se.